Ten den jednou přijde. Ranní káva má hořkou příchuť, rohlík je slanější než jindy, město z okna tramvaje vypadá zcela cize a milovaná, hýčkaná práce se promění v nejhorší zbytečnost a zmar. Co se dá dělat? Jen se nadechnout, zahodit kalendář a vykřiknout: Vítej, krize středního věku. Posaď se ke mně a pověz mi, co si počít s druhou půlkou života. (Víkend HN)
Mám 30. Slovom tridsať rokov. Pár ľudí okolo ma strašilo krízou stredného veku, pochybnosťami o sebe, o tom, kam som to za necelú tretinu storočia dotiahol, o zmysle života, o tom, kam smerujem, o mojich názoroch, o…
A nič. Dnes som sa zobudil úplne rovnako, ako včera, predvčerom. Ráno som si pred zrkadlom nepozoroval prípadné rozšírenie holej plochy nad obočím, ani prípadný vývoj kruhov pod očami. Rannú kávu nesprevádzali neobvyklé pochybnosti o zmysle existencie, noviny som cestou do roboty čítal úplne rovnako, ako po iné dni.
http://www.twr.cz/texty/mejzlikova/krize.htm
http://www.tabu.sk/cis062003/kriza.htm